„Všichni na jednom jevišti tohoto velikého světa stojíme a cokoliv se tu koná, všech se týče. Veškerá proměna světa začíná u jednotlivce.“ (J. A. Komenský)
V současné době proti sobě stojí obrovský technologický rozvoj a naopak kritika přetechnizovaného světa. Tento problém se odráží i v moderní medicíně. Klasická medicína udělala v posledních letech obrovský pokrok. Zachraňuje životy tam, kde se to dříve nedařilo. Akutní medicína je špičková a v dnešním systému i všem dostupná. Koriguje řadu vrozených vad, provádí transplantace, endoskopickými operacemi šetří pacienty. Diagnostika se zdokonalila. Často se ale vytrácí pacient jako člověk. Lékař léčí jeho nemoci, laboratorní výsledky, nálezy z CT či magnetické rezonance. Často bohužel nevnímá člověka jako celek s přihlédnutím k jeho psychice, emocím a prostředí, ve kterém žije. Zejména v oblasti chronických onemocnění často jen koriguje objektivní nálezy (např. korekce hladiny cholesterolu podáváním statinů bez zkoumání, proč si tělo zvyšuje hladinu cholesterolu, diagnostika a léčení „esenciální“ hypertenze, protože laboratorní nálezy neukazují žádnou patologii, bolesti hlavy, metabolické choroby, chronický únavový syndrom, kdy objektivní nálezy jsou minimální nebo žádné a přitom pacient má výrazné subjektivní potíže a není schopen plnohodnotného života.
Holisticky (celostně) zaměřený lékař má rozšířený pohled o souvislostech, které specialista ve svém oboru zpravidla nemá. Vidí člověka jako celek, se všemi fyzickými i psychickými problémy, snaží se poznat, jak žije, jak se stravuje, jaký je jeho životní styl. Zpravidla má více času s pacientem komunikovat, naslouchat mu, vysvětlovat souvislosti. Nebývá závislý na různých diagnostických vyšetřovacích technikách (CT, MR, sono, RTG). Mnozí lidé nechtějí medikamentózní léčbu, věří bylinkám, homeopatikům či jiným metodám. To vše jim holistická medicína umožňuje.
Podle Jonáše (2006) člověk jako dokonale fungující a programovatelný organismus dokáže většinu jedů odstranit vlastními silami. Ty vystačí po dobu, která bývá označována jako lidský věk. V současnosti je přibližně prvních 50 až 60 let většina lidí schopna zvládat příval jedů do té míry, že u nich nevznikají závažné zdravotní problémy, které by jim bránily existovat a žít. Pak přichází období, kdy jedy již natolik poškodily jejich organismus, že vznikají nemoci související s věkem. A právě těchto dalších 20 až 30 let je doménou současné medicíny. Poškození, která díky toxinům vznikají, dokáže chirurgickými a farmakologickými postupy potlačovat a udržovat již poškozené orgány v chodu, případně je odstraňovat. Uměle tak v našich myslích určila čas, který chápeme jako přirozený. Postupné hromadění jedů v našem organismu nenarušuje jen tkáně a jejich funkce, ale negativně ovlivňuje i řídící mechanismy, spojení mezi jednotlivými systémy a také genetický fond jako základní program pro lidskou existenci.
Mnozí terapeuti, psychologové, rehabilitační lékaři, fyzioterapeuti, schopní léčitelé, homeopati, i lékaři se vracejí k pramenům léčebných možností do středověku i starověku, jiní hledají inspiraci v orientálním učení a někteří navrhují zcela nové, originální postupy. Vzniká tak oblast alternativní medicíny se stovkami nejrůznějších diagnostických i léčebných metod. Jsou zajímavé nejen svou novostí ale i tím, že vzbuzují naděje na vytvoření nové, lepší medicíny. Alternativní způsoby léčby bývají v současné době propagovány svými zastánci a naopak haněny zdravotními odborníky. I mezi lékaři jsou ale tací, kteří se k alternativním metodám přiklánějí. Někteří důkladně rozlišují mezi jednotlivými metodami, tedy soudí, že některé metody jsou přijatelné, jiné nikoliv. Některé metody považují pouze za doplněk klasické léčby. Je i množství lékařů, kteří mají k alternativní medicíně tolerantní až podporující postoj, poukazující na právo nemocného mít svou vlastní volbu.
Lékaři se často setkávají s problematikou alternativní medicíny a nejvíce z nich praktičtí lékaři. Právě mezi nimi byl v roce 2001 proveden výzkum pod záštitou MZ ČR, z jehož výsledků vyplývá, že 25 % lékařů se v oblasti nekonvenční medicíny vzdělává a provozuje ji ve své ordinaci. Dalších 70 % dotazovaných lékařů se o alternativní medicínu nezajímá a nemá s ní zkušenosti. Zbylí lékaři se domnívají, že účinek některých nekonvenčních metod může jít až za hranice placebo efektu a tyto postupy pacientům schvalují a doporučují. (Křížová, 2004)
Princip přístupu alternativní medicíny k léčení spočívá v úvahách o všech možných souvislostech, které ke vzniku nemoci vedly nebo ještě vedou. Alternativní medicína uvažuje nejen o postiženém orgánu, ale i o vztahu nemoci k psychice a také k poruchám jiných orgánů, které s nemocným orgánem přímo nesouvisejí. Podle této představy spolu komunikuje nejen duše s tělem, ale i všechny buňky a orgány navzájem. Lidský organismus funguje tím lépe, čím je organizovanější.
Dobře regulovaný – autoregulovaný organismus vydrží ve zdraví déle než sto let. Tyto automatické mechanismy probíhají mimo naši vůli. Člověk by měl usilovat o život v pomyslném středu bez extrémů.
Kontakt na poradkyni v oblasti výživy a detoxikace podle MUDr. Jonáše:
Asociace ATaDEP doporučuje:
Milatová Dagmar – Trutnov, kraj Královehradecký
Email: d.milatova@seznam.cz    mobil: 728728443
Autor: Milatová Dagmar, Vliv detoxikace, výživy a životního stylu na zdraví – závěrečná práce rekvalifikačního kurzu Poradce pro výživu, © ATaDEP 2018, www.asociace-tdp.cz