Cholesterol (pod původním názvem cholesterin) pro svět objevil v roce 1758 francouzský lékař a chemik Franqois Poulletier de la Salle (1719-1788). Krystalky této látky izoloval ze žlučových kamenů. Přítomnost cholesterolu v krvi poprvé dokázal jeho krajan, farmakolog Jean-Baptiste Boudet )1748-1828) v roce 1833. Trvalo ovšem ještě bezmála tři čtvrtě století, než vědci pochopili strukturu a funkci cholesterolu, jeho dopad na lidský organismus a začali se seriózním výzkumem.

Žij zdravě = žij déle?

Bez cholesterolu by nebylo životně důležitých hormonů, proteinů ani některých vitaminů. Buněčné membrány by chátraly, tuky by zešílely a bujely ostošest. Nervy by se zhroutili, mozkové buňky rapidně odumíraly. Zkrátka bez něj by naše tělo nefungovalo. Pokud však do každodenní činnosti cholesterolu vstoupí zmíněná civilizační rizika, tyto steroidy „znervózní“ a může dojít k odstartování patologických změn v buňkách. Nemusí, ale může. Záleží na dispozici toho kterého jedince. Je to bludný kruh, z něhož často neexistuje žádná cesta ven, a lékaři mohou v drtivé většině jen zmírnit příznaky a zpomalit negativní dopad. Proto je při léčbě metabolismu tuků tak důležitá prevence. Nekouřit, hýbat se, omezit příjem tuku a sladkostí, zvýšit příjem vlákniny a ovoce.

Zdroj: Panorama 21. století, číslo 4/2017, str. 22-23; Obrázek: internet